Krásná reference Evy O.

„Ahoj Saši, nejdřív ti ještě přeji vše dobré do nového roku. Čip odpadnul, jako vždy, po 3 týdnech to začalo svědit a tělo ho "odhodilo". Už to mě fascinuje. Je mi dobře. Dělá mi dobře, neřešit. Je to osvobozující. Někdy mám pocit, jako bych stála vedle sebe sama, a říkám si, wow, ono ti to jde. Vím, že toho je moc, co je potřeba uklidit. Ale já nepospíchám. I tohle uklidnění a tohle pomalé tempo mi dělá dobře. Něco už "jede" úplně samo, něco ještě ne. Občas si musím ještě říct (někdy i nahlas, abych to fakt pochopila): tohle neřeš, tohle není tvůj problém. V tu chvíli cítím takovou lehkost v hlavě. To je až návykové. Někdy chce člověk všechno srovnat hned. Takovej "předvánoční" úklid. To pomůže jen na chvilku. Pomalu a jistě zůstanou zas věci ležet. Na stole, na komodě. Vidíš to, štve tě to. Ale většinou k tomu zas něco přibude. Já mám teď, od poslední terapie, v hlavě pořád scénu z jednoho dokumentu, jak restauratérka čistí starý obraz. Pomalu, vrstvu po vrstvě. Trvá to dlouho. Ale desetiletí, možná staletí staré nánosy, nejdou očistit rychle. Poškodilo by se to krásné, to opravdové a jedinečné. Tahle představa mě uklidňuje. Je to moje meditace. Děkuji a brzy na viděnou“.